Karla z domu Rakouského
Karel z Domu Rakouska se narodil 17. srpna 1887 na zámku Persenbeug v Dolním Rakousku. Jeho rodiči byli arcivévoda Otto a princezna Maria Josepha Saská, dcera posledního saského krále. Císař František Josef I. byl Karlovým prastrýcem.
Od raného věku Karel pěstoval velkou oddanost Nejsvětější Svátosti a Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Při všech důležitých rozhodnutích ho vedl k modlitbě.
21. října 1911 se oženil s princeznou Zitou Bourbonsko-Parmskou. Během deseti dobrých let jejich šťastného a příkladného manželství se páru narodilo osm dětí. Karel na smrtelné posteli řekl Zitě: "Neustále tě miluji!"
Dne 28. června 1914 se Karl stal následníkem trůnu Rakouska-Uherska v důsledku atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda. Uprostřed první světové války učinila smrt císaře Františka Josefa 21. listopadu 1916 Karla rakouským císařem. 20. prosince 1916 byl korunován za apoštolského krále Maďarska.
Karl také viděl svou povinnost jako způsob, jak následovat Krista: milovat svůj lid a starat se a věnovat se zlepšování jejich života.
Nejposvátnější povinnost krále – zajistit mír – se během této strašlivé války stala hlavním cílem Karlova úsilí. Jediný světový vůdce, který tak učinil, podporuje mírové návrhy papeže Benedikta XV.
V nejtěžších domácích dobách nabídl svému lidu rozsáhlou pomoc a dal jim příklad tím, že přijal sociální zákonodárství v souladu s katolickým sociálním učením.
Jeho postoj zabránil občanské válce během poválečného přechodu vlády. Přesto byl vyhnán ze své vlasti.
Na žádost papeže, který se obával, že komunismus předstihne střední Evropu, se Karel pokusil obnovit svou vládu a vrátit se na uherský trůn. Dva pokusy selhaly, protože se chtěl za každou cenu vyhnout občanské válce. Karl byl poté poslán do vyhnanství na Madeiru. Své opuštění viděl jako pověření od Boha, povinnost, kterou nemohl odložit.
Žil s rodinou v chudobě, ve vlhkém domě. Karl tam onemocněl smrtelnou nemocí, kterou přijal jako oběť za mír a jednotu svého lidu. Karel snášel své utrpení bez stížností, odpustil všem, kteří se k němu nespravedlivě chovali, a zemřel 1. dubna 1922 s téměř svatou tváří. Motto jeho života, které řekl i na smrtelné posteli, znělo: „Veškerou mojí snahou vždy bylo jasně rozpoznat ve všem vůli Boží a co nejúplněji se jí řídit.“
3. října 2004 papež svatý Jan Pavel II blahořečil císaře a krále Karla.
„Císař Karel od počátku chápal svůj úřad jako svatou službu svému lidu. Jeho hlavním zájmem bylo následovat křesťanské povolání ke svatosti i ve svém politickém jednání. Z tohoto důvodu se jeho myšlenky obrátily na sociální pomoc. Kéž je příkladem pro nás všechny, zejména pro ty, kdo mají dnes v Evropě politickou odpovědnost!“
Homilie papeže svatého Jana Pavla II., mše blahořečení, Svatopetrské náměstí, 3. října 2004
Modlitba
Ó blažený císaři Karle, přijal jsi těžké úkoly a tíživé výzvy, které ti Bůh během tvého života dal. V každé myšlence, rozhodnutí a činu jste vždy důvěřovali Nejsvětější Trojici. Prosíme tě, přimlouvej se za nás u Pána, našeho Boha, aby nám dal víru a odvahu, abychom ani v nejtěžších situacích našeho pozemského života neztratili odvahu, ale věrně pokračovali v Kristových stopách. Vypros nám milost, aby naše srdce byla utvářena do podoby Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Pomoz nám pracovat se soucitem a silou pro chudé a potřebné, bojovat s odvahou za mír v našich domovech a ve světě a v každé situaci s důvěrou vkládat své životy do rukou Božích, dokud Ho nedosáhneme, jako ty učinil skrze Krista našeho Pána. Amen.
"Teď si musíme navzájem pomoci dostat se do nebe."
Blahoslavený Karle